čtvrtek ráno
Noc opět krušná, dítko procitlo celkem asi 4x, pálí mě oči z nevyspání, mám nějakou bloklou krční páteř, ještě jsem klasicky vstávala prdelí nahoru, no prostě nálada non plus ultra v kýblu. On ten můj ksicht vidí u snídaně, a začne na mě mluvit tzv. zprostředkovaně: „Dádo, ta máma se na nás dneska nějak mračí…“. Odchází do práce, loučí se se synem a povídá: „Ať tě máma moc nezlobí a ať se ti plně věnuje, ne že zas celej den bude sedět u počítače“ !!! Čímž můj pohár trpělivosti přetekl.
Poslala jsem ho do pryč, a sdělila jsem mu, že v sobotu hlídá celej den a že doufám, že se mu bude PLNĚ věnovat, žádný čumění na TV (v pátek má taky volno, ale večer jde chlastat. Tak doufám, že to aspoň přežene, aby mu přitom hlídání bylo i blbě a na zvracení!). A ať si laskavě nacvičí přebalování, protože doba mé nepřítomnosti se do jedné plíny pampers velikosti 4 rozhodně nevejde. Jenomže teď si musím na sobotu něco vymyslet a nevím co, jsem za těch 6 měsíců úplně mimo realitu, asi si zajdu aspoň na pedikúru. celý článek