Zatímco Dádovy náznaky období vzdoru přicházely postupně a opatrně, Laura zcvokla zcela přesně a jasně – včera, okolo čtvrté hodiny odpolední (SEČ).
Skřeky MÓÓÓJÉ a NENÉÉ střídá v nepravidelných intervalech s MÁÁÁMA! a TATÍÍÍÍ! Víceméně se jí nepozdává nic, nechce sedět, chce stát, nechce stát, chce sedět. Bílá je černá a kočka není kočka, ale pes. Protože posledních pár dní trávíme na zahradě, tak jsme se stali poměrně slušnou atrakcí pro místní osadníky, k našemu plotu jsou vysílány pozorovací exkurze z celé zahrádkářské kolonie pod krycím názvem „Kdo z koho, fandíme Lále!“.
Dostalo se mi zadostiučinění ze strany manžela, který prohlásil, že tohle poslouchat celý den, zešílí. Teď už chápe, proč mám mobil na chocholouška zařazený mezi 150 a 155.

Ještě mi dovolte zmínit pár murphyho zákonů fungujících na naší milované zahrádce:
1. Vozíme-li ochranné pomůcky proti dešti neustále sebou, nikdy nesprchne, klidně celé týdny. Zapomeneme-li pláštěnky a holínky jednou jedinkrát doma, přižene se lokální obr-mrak a propukne chcanec nečekanec.
2. Usednu-li konečně k zasloužené kávě, vínu, nedejbože k háčkování, před Dádou na zemi se zhmotní neviditelná překážka, která způsobí závažnou odřeninu (centimetr na centimetr).
3. Přiobléknu-li děti do dlouhých rukávů a tepláků, za pět minut veškerý vítr ustane, slunce udeří silou 36 stupňů. Funguje to i opačně, tričko a kraťasy navodí prudké ochlazení.
4. Balení tašek, zamykání chatky a odnos věcí do auta způsobí, že si děti konečně samostatně, v klidu a dlouze hrají na pískovišti.



Pro všechny, kdo jste ho znali a měli jste ho rádi!
Bruce je opět mezi námi!!!
Moje drahá ségruš věnovala Dáňovi k narozkám pytlík gumových mořských rybek z Dráčika (já hlava děravá úplně zapomněla, že původní žralok pocházel z téhle série) a v něm jeho kamarád z nejmilovanějších!
Extáze štěstí, výbuch radosti, slzy dojetí!!!
S Brucem na věčné časy a nikdy jinak!!IMG_5254


Právě jsme se vrátili z tříhodinového představení cirkusu Jo-Joo, podtitul Alenka v říši cirkusu!
Původně jsem z toho měla trochu obavy, název mi nějak mimoděk evokoval východoněmecký porňas z osmdesátek a taky jsem netušila, jak dlouho Lála udrží pozornost.
Už jsem se viděla, jak po pár minutách hledám zmateně východ ze stanu, zmítající se Lálu v náruči a řev tygrů za zády.
A výsledek? Bylo to naprosto famózní!
Obě děti v tranzu, pištěly nadšením. Seděli jsme v loži, cca 1 metr od manéže, takže koníci, pejsci, hadi, šašci, vše téměř na dosah. Laura vítala každé nové zvíře obrovským jásotem, např. tygr = MŇAUUUU, papoušek = PIPÍÍÍ, byla tam bezkonkurečně nejmladší a taky nejhlasitější. Dáňa zas všechny pořád zdravil a házel poníkům popcorn.
Ve finále to nebyla nejlevnější záležitost, ale zážitek prostě něco stojí.


Dost by mě zajímalo, kdy se v restauraci najím jako člověk a ne jako pračlověk!
Dneska jsme se šli v rámci utužení rodinného kolektivu najíst ven. To jsem si zas dala! Že jsem jim radši nenamazala doma rohlík s máslem!
Předně, Lála nikdy u stolu nesedí, to by byla chyba v matrixu. Kmitá z jednoho rohu restaurace do druhého, podlézá všechny židle, kontroluje funkci výčepu, stahuje rolety, vlastním tělem slouží číšníkům jako překážková dráha a dosti výjimečně si k nám odběhne pro nějaké to sousto.
Dáda taky nikdy u stolu nesedí. Dáda leží, buď horizontálně na lavici, není-li k dispozici lavice, pak aspoň složí hlavu na plochu stolu. S výběrem jídla má jasno, vždy a všude si chce dát žraloka velrybího, dneska nám naštěstí denní menu restaurace Hřebíkárna vyšlo vstříc, nabízeli aspoň lososa, uffff.
Když nám připlují kouřící se talíře na stůl, tak s manželem urputně foukáme jak šílenci, dostáváme se téměř do stavu hyperventilace, protože Dáda prostě nemůže počkat, už má obrovskej obrovskej hlad. Střih, Lála si hrábla do mého talíře pro hrst špenátu a běží opravit výmalbu místního interiéru.
Střih, Dáda trvá na ochutnání piva, místo pusou nebere pěnu nosem, utíkají s manželem na pány omýt obličej.
Střih, Lau neodhadla úhel zatáčky mezi barem a vzduchoprostorem. Leží tam v komoře, nožky má nahoře, řev.

Po hodině odcházíme, jsem vyřízená, potřebuju se vysprchovat a potřebuju se v klidu najíst!
Přísahám, že všechny ostatní přítomné děti všech ostatních přítomných rodičů způsobně stolovaly, s lokty u těla, ani drobeček nepřišel nazmar a před jídlem se pomodlily!