Asi tu propuklo tanyny období. Bez sukně ani ránu, Lála v ní chce jíst, spát, věšet prádlo, mýt si vlasy, trůnit na nočníku. A já mám pro ní doma jen jednu jedinou, momentálně s batikou modelíny, fixek, kakaa a elmexu. Holt nejsem zvyklá, doteď vedla s bráchou dinosauří války a tvořila mu návnadu, když si hrál na žraloka tygřího. Zítra jdu vyplenit místní sekáč a doplnit chuděře šatník.


Vzala jsem dneska Dádu poprvé do knihovny. Hned ve futrech prohlásil, že to tam hezky voní. On je v tomhle celej já. Vrátila jsem se tam na chvíli do dětství. Totožný podmanivý odér, stejně vrzající parkety a pořád ta stejná a milá paní knihovnice. Po trošce počtů jsme došly k závěru, že když jsem jí viděla tenkrát poprvé, bylo jí osmnáct (a mně přišla stará). Daník požádal o knížky o dinosaurech, v regálu jich bylo snad 200, prostě ráj!!! Další hodinu pak nadšeně listoval a nevěřil, že si je může vzít domů.