Někdo to pomyšlení nesnese a tak jde válet sudy!

Pět metrů od vchodu zvedá Lála prosebně ruce a chce pochovat. Odmítám, celý zbytek dopoledne se ponese v duchu ublíženého úpění, že jsem jí nevyhověla.
Deset metrů od domu se Lau sekla u keře s bobulema. O těch keřích se mi v noci zdá, není před nimi vyhnutí, dennodenně ničí mé vetché nervy. Dáda daleko přede mnou (hledá dinosauří stopy), Lála daleko za mnou, sbírá bobule (ty keře jsou začarovaný, něco jako bezedná sklenička v Ikee, Lála je obírá už měsíce a kuliček je na nich pořád stejné množství). celý článek


Laura se včera, úderem osmé hodiny ranní, odplenkovala!
Funguje spolehlivě, bez nehod a sama si po akci natáhne i spoďáry. Nejspíš už jí definitivně naštval můj laxní přístup. Pravda, zkoušela jsem to s ní jen jednou měsíčně a po pročůraném dopoledni jsem jí s úsměvem na tváři vrzla pampersku. No a co? Jen jsem jí nechtěla tlačit do kouta!
Možná jí došel i ekonomický aspekt. Že se za ušetřený peníz dá pořídit velká spousta lentilek!
Teď, když vidí, jak pokaždé radostně křepčím kolem nočníku, jen vědoucně pokývá hlavou a pronese: „Udělala radost mámovi, viď?“


Jdu Dáňovi rozsvítit na záchod, Lála musí s námi.
Měním pytel v odpadkovým koši, jsou mi v patách.
Ať škrábu brambory, oblíkám si podprdu, jdu pro vysavač nebo smrkám, oba stojí maximálně tři kroky za mnou.

Chci svobodu!
Jsme jak zájezd japonských turistů!
Ještě zbývá zavolat vnučku, ta zavolá pejska, pejsek kočku a kočka myš a jsme kompletní!