Balím na dovolenou. S malou kapkou naděje se snažím narvat do letních šatů, které mi naposledy padly před dvěma dětmi, deseti kily a nynějším příjmením. Nakonec jsem jedny pokořila. Se zatajeným dechem, sevřenýma půlkama a zapadlým jazykem. Dětem se v nich moc líbím. Podle Dády vypadám jak princezna Elza z Ledového království, a to je fakt dost dobrý, protože to


Daník zahájil konverzaci na písku s neznámou holčičkou obligátním „Neznáme se odněkud?“ a ukončil jí přehlídkou svých komářích štípanců. Štípance měl na lýtku. Na sobě měl kraťasy. Pro „lepší přístupnost“ si přesto svlékl kraťasy i slipy až ke kotníkům. Takhle se na to musí, pánové!



Stala se neuvěřitelná věc!
Někdy na konci listopadu 2012 mi odešel v počítači harddisk a s ním všechny fotky dětí, včetně porodu Laury až do jejích 8 měsíců věku. Trubka jsem zálohovala jen jednou ročně, vždycky na Silvestra a tohle se stalo v listopadu, takže rok 2012 komplet v kýblu.
Pár fotek jsem předtím sice nasázela na Rajče, ale ztracenou hodnotu té spousty pořízených snímků a videí to nedokázalo nahradit. Harddisk putoval několik měsíců po republice z rukou jednoho rádoby specialisty k dalšímu. Byla jsem ochotná zaplatit tisíce. A verdikt stále stejný, nenávratně ztraceno, disk fatálně poškozený, bohužel.
Nevyhodila jsem ho, v zásuvce nočního stolku se na něj smutně přes rok prášilo. Asi osud tomu chtěl, že kamarádce včera nešla v počítači načíst karta z foťáku a její kamarád (opravář aut!) jí pomohl.
Zkusila jsem štěstí a bez velkého očekávání jsem ho oslovila taky.

A? Hodinu poté, co jsem mu disk donesla, měl VŠECHNO (42 GB) bezpečně stažené!
A já tu mám teď ten poklad na externím disku před sebou! Dojímám se tu nad záběry, co jsem málem hodila do popelnice.

Heslo dnešního dne: Počítej s horším a doufej v lepší!!!

P.S. Když jsem mu disk dávala, tak jsem slíbila, že když se to podaří, tak mu snad samým štěstím obháčkuju celý auto….uff 🙂