Neštovice, díl druhý!
Nechci přechválit své schopnosti vědmy, ale přišlo to na den (ba i na hodinu) přesně.

Nejpovedenější na celé taškařici je fakt, že jsem pro Lauru dnes vyzvedla u pediatra potvrzení o bezinfekčnosti, takže do školky zítra UŽ může, zatímco Dáda zítra UŽ nemůže.
Prostě budu mít i nadále osobního asistenta.

Skoro by to zastínilo dnešní zásadní událost v dějinách kooperace s lékaři.
Vyfásnul první plombičku do zubu.
Při vrtání neječel, nezdrhal, neomdlíval a pouze tiše spolupracoval.
Čili úplně trapně, zcela proti svému dosavadnímu dádovskému přesvědčení 🙂




Čas na chůzi kanálama se nachýlil.

Dnes dopoledne, supermarket, obslužný pult u sýrů.
Lála sedí v nákupním košíku a zrovna jsme na řadě.
A madam šeptá (tak nenápadně, že to slyší i zaměstnanci ve skladu): „Mami, řekni jí to!“
Dělám blbou, že nevím, co myslí….

„No řekni jí, že mám ty neštovice!“
Paní prodavačka se chytá a baží po podrobnostech, které Lála s chutí předává.
„Mám a svědí to! A Dáda ještě neštovice nemá, ale bude je mít brzy, mamka vemla (=vzala) můj ručník a utírala ho s ním. A taky potřebuju ostříhat nehty a mám škytavku a ve školce máme vši!“