Hlava rodiny překvapila 🙂
Taťka si nechal uháčkovat futrál na mobil.
Na barvy jsem neměla sebemenší vliv, vybíral sám. celý článek



Tentokrát to není o vlastní zkušenosti (nošení dětí v šátku jsem nějak nestihla).
Je to o bláznivém snu, úžasném odhodlání a precizně originální realizaci.
Elenka si prostě pořídila tkalcovský stav (panebože!) a z něj jí padají neuvěřitelné kousky.
Mrkněte na stránky ELAYA nebo tady na fb profil

Schválně jestli si taky sednete na pr-el, stejně jako na ní sedím já :-):-)

 


Moje pouzdro na mobil už bylo solidně jeté, a navíc mě zaujal jeden háčkovaný vzoreček v knížce.
Ideální kombinace něco spáchat 🙂 celý článek


IMG_0192

Zítra ráno v 8:30 odjíždí děti na týden do ŠvP. Stylově na Šumavu, hotel Sirotek 🙂
Skóre mých pocitů: 10% to nedám, 90% hurááááááááá.
Včera jsem odevzdávala učitelce nadepsané pohledy a v jejich počtu jsme bezkonkurenční Hujerovi.
Doporučené množství bylo tři, máme dvacet.



Přidávám další návod, při kterém využijete jemné přechody barev Duhového klubka.
Hledala jsem „odpočinkový“ postup, kde se budou střídat jen 2 různé řady a u kterého se vlastně vůbec nemusí přemýšlet.
Tipuju, že výsledek se víc než povedl, vznikl nadčasový trendy šátek, vhodný pro všechny věkové kategorie 🙂

Informace k aktuálně otevřené objednávce Duhových klubíček (kde si můžete zvolit barvy i návin dle libosti) najdete ZDE. celý článek



Když pyžamka pro děti, tak od Kristýnky.
Skvělé, funkční, s širokými lemy, po mnoha a mnoha vypráních stále stejné, šité s obrovskou ochotou a rychlostí.
S čistým svědomím a radostí doporučuji = ULULA
…a nešije jen pyžamka 🙂

 




Nedávno mě oslovil slovenský výrobce Duhových klubek s prosbou o pomoc s propagací této příze.
Jde o speciálně točená klubka, kde se postupně mění různé barevné odstíny.
Takže tady je, návod na šatičky z Duhového klubka. celý článek


Tak jsem si střihla Hathajógu!
Akčnější verzi cvičení jsem předem sama sobě rozmluvila, nejspíš bych vyčerpaně blinkla hned při první minutě zahřívání.
Ostatně, po ročním pracovním zápřahu od nevidím k nevidím tu očistu ducha potřebuju jak koza drbání.
Klasicky jsem se nevyhnula otázce, kdo je přítomen poprvé, načež jsem byla umístěna do blízkosti hlavní jogínky a gongu (?!).
Věkový průměr cvičenek byl 50+, index pružnosti ale tipuju někam k pubertě. Bez mrknutí oka ohýbaly těla do rozličných úhlů, paty strkaly někam k ramenům, ramena k zadku, možná uměly i otáčet hlavu o 360° jako sovy.
Já jsem dělala čest svému naturelu a pohnojila jsem i stoj na jedné noze.
Ovšem jako nejzásadnější vnímám svojí neschopnost uvolnění mysli.
Prvně jsme si měly představovat barvy (líbí se mi hnědá….né, ta je trapná. Tak růžová. Růžová? Holka, ty máš dost. Slonovinová? To už je přes čáru, aby si zas někdo nemyslel, že jsem nějaká hogo-fogo).
Následovalo vnímání vůní (já vyřízená, co to vlastně cítím, aromalampu? motorový olej? pot sousedky? nedejbože pot vlastní!?)
Závěrečný gong mi málem přivodil srdeční zástavu a já tímto přísahám, že na sobě začnu pracovat a že si tu relaxaci do hlavy natřískám, jakože já se jmenuju já!